„Chceš jít na chvilku dovnitř?“ zeptala jsem se ho.
„To bych rád,‘‘ usmál se a vypl motor auta, rychle byl na mojí straně a už jsme spolu kráčeli ke dveřím. „Jsem doma!“ zakřičela jsem.
„KDE JSI BYLA!?“ slyším mého tátu z obývacího pokoje, ale za chvíli už stojí přede mnou. Jeho oči jsou naštvané a dech těžký. Nikdy jsem ho předtím takového neviděla, nikdy nebýval naštvaný. Vždycky se snažil pochopit, proč jsem udělala to, co jsem udělala, ale teď vypadá rozzuřeně.